3/9 Šlapanický potok

3/9 Šlapanický potok

Říká se, že každý, kdo zničí nebo poškodí studánku, už nikdy nepocítí opravdovou úlevu od žízně.

Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne, nemusí týden pít.

„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.

„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník.„Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“

„A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“

„Co kdo chce...“

„Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt,“ řekl malý princ, „šel bych docela pomaloučku ke studánce...“

                                                                                                             
Antoine de Saint-Exupéry

Kdy jste se naposledy zkusili napít v horkém dni čisté studené vody vyvěrající ze země ? Kdy jste naposledy vyzuli boty a přes píchající trávu, větvičky a kamení  vstoupili do proudu studené vody i s tím rizikem, že se vám o kotníky otře pstruh nebo vás štípne vyděšený rak ? Myslíte, že by to ve Šlapanicích nešlo ? Jen to nejde, o čem nikdy nikdo nesnil.

 

Voda má duši a má léčivou moc. Sbírá ji od okamžiku, kdy se v hloubce země narodí, přes všechna místa, kterými projde. A chce se o ně podělit, protože není sobecká. Třeba i s námi ve Šlapanicích.

 

Říčka protékající naším městem už není tou stokou, co bývala dříve, ale není ani místem, které by lákalo vyzout boty. A přitom by stačilo tak málo. Vyčistit od bahna, vytahat pneumatiky a jiný odpad, přidat prahy, aby získala jiskru a hlavně přizpůsobit okolí Říčky, aby lákalo k zastavení. No a pak už jen přesvědčit počasí, aby nám ji naplnilo.

 

Jako téměř každá obec, jsou Šlapanice původně budovány podél vodního toku. Naši předci potřebovali mít snadný přístup k vodě a tak jim nic jiného nezbývalo. Chceme využít této přirozené tepny Šlapanic, aby se znovu stala místem, kam bude stát za to odbočit při cestě ze školy, na úřad nebo na poštu. My už si asi stínu vzrostlých stromů neužijeme, ale pojďme se do toho pustit pro ty, co přijdou po nás. Vybudujme místo, kde bude stát za to si sednout s knížkou, roztáhnout deku a položit batole nebo vzít poprvé někoho za ruku. Místo, které si naše děti nebo vnoučata budou pamatovat jako místo plné tajemných zákoutí. Místo, kde stálo za to, začít objevovat svět.

Datum článku: 24. 8. 2018


Podobné články:

Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace V pořádku