ICEC: vyšetřování skončilo-zapomeňte

Na březnovém zasedání zastupitelstva jsme byli seznámeni se závěry policejního šetření ve věci nákupu areále ICEC. Z nich vyplývá, že chováním koalice nelze dovodit spáchání trestného činu. Nevím, kdo trestní oznámení podal a nejsem příznivcem kriminalizace zastupitelů za svá rozhodnutí, byť na ně mohu mít jiný názor. Co ale zaslouží komentář, je interpretace výsledků šetření vedením města.

Paní starostka M. Trněná na zasedání ZM a také ve svém článku na stránkách Čistých Šlapanic uvedla: „A co policie vlastně zjistila? Zadala vlastní znalecký posudek, ten stanovil tržní cenu areálu na 45 milionů Kč. Šlapanice areál koupily za 21 mil. Kč, ušetřily tak podle policie 24 milionů Kč.“ Je třeba dodat, že o „ušetřených penězích“ není v policejním rozhodnutí ani špit, tato formulace je pouhou vlastní interpretací autorky. Vzpomněl jsem si přitom na jeden starý vtípek. Říká žena svému muži: „Koupila jsem si svetr, byl ve slevě. Ušetřila jsem padesát korun!“ Muž se láskyplně usměje: „Proč sis jich nekoupila deset! Mohla jsi ušetřit pětistovku!“ Prostě jiný úhel pohledu.

Veškeré znalecké posudky nezapočítávají ekologickou zátěž. Jako by prostě nebyla. Z posudku vyplývá, že oproti uváděným 70 mil. Kč. budou náklady na sanaci přesahovat 200 mil. Kč. Demolice budov pak dalších 42 mil. Kč. Jednoduchým součtem jsou tedy předpokládané náklady 21 + 42 + 200 = 263 mil. Kč. Chápu, že je těžké přiznat si, že cesta za vyčištěným areálem papíren bude dlouhá a bude nás hodně stát, je to ale čestnější než sami sobě mlžit.

Získání areálu do majetku města je jistě správný krok, jen je mi od samého počátku líto vynaložených 21 milionů. Pokud paní starostka argumentuje ekonomickou výhodností a uvádí, že nákup za 21 a sanace za 70 mil. nám přináší pozemek pod 1.800 Kč/m2, pak správný součet nákladů 263 mil. Kč už přináší cenu kolem 4 500 Kč/m2. Je jasné, proč holandský vlastník neprodal někomu jinému za lepší cenu.

S mírnou nadsázkou bych závěr o „ušetřených“ 24 milionech formuloval jinak. „Koupili jsme, jak jsme koupili. Mohli jsme koupit ještě podstatně hůř.“

Ivan Vavro